USA – díl I.

Projekt StatGIS mi umožnil vycestovat na měsíční stáž do USA. Protože je Marta na mateřské a neví co s volným časem vyrazili jsme všichni. Adámek naštěstí cestoval jen za 10 %. Marta bohužel za plné.

Naše cílová destinace je Minneapolis v Minnesotě. Takže vzhůru do Ameriky!

Přípravy proběhly vzhledem k mému pracovnímu vytížení trochu hekticky, ale bez výraznějších komplikací. Adámek získal svůj první pas na kterém vypadá jako vrahoun, ale evidentně to nikoho moc nezajímalo, protože ESTA (takové jednoduché vízum) nám všem byla schválená okamžitě. Hodně jsme se obávali letu, ale ten byl celkem bez problémů. Odlítali jsme v brzo ráno, takže jsme den předem přijeli do Prahy za Davidem a Věrou. První část letu a svůj první let v životě Adámek celý prospal. Při cestě do Amsterodamu to zalomil ještě na ranveji. O druhém letu se to už bohužel říct nedá. Ten trval něco přes osm hodin. Prvních šest se celkem dalo. Jako na potvoru nám už podruhé neusnul, takže poslední dvě hodiny byly docela zajímavé. Udrželi jsme ho jakž takž bez řvaní pouze neustálým přísunem šošonů (= kukuřičné křupky) a pití. Na přistání to trochu házelo, takže jsem tak vnitřně kalkuloval jestli bude jako první zvracet Marta nebo Adámek. Vyhrál to Adámek, ale k tomu hned za chvilku.

Po přistání nás čekalo obávané Imigrační. Z letadla jsme vystupovali jako poslední, takže jsem se zařadili hezky na konec fronty. Já jsem si hodil Adámka do manduky a za chvilku se nám dostalo prvního spektakulárního zážitu. Adámek ukázal co si o Amících myslí hned ve frontě. Nejprve se (omlouvám se za to slovo) celý posral aby mě mohl vzápětí celého pozvracet. Mezitím co jsme se já i Adámek převlíkali, tak přiletělo další letadlo, takže jsme se opět svorně zařadili na konec fronty. Celkem jsme tam stáli asi dvě hodiny. Pak se nás úředník zeptal na pár otázek a poprvé v životě jsme vstoupili na půdu USA, abychom se hned mohli přesunout do fronty na auto, kde jsem si vystál asi další hodinu – začátek skvělý 🙂

Protože tady celkem pravidelně chodím na univerzitu, tak přes týden podnikáme pouze odpolední kratší výlety k místním jezerům (Minnesota jich má celkem 10 000) nebo do nejbližších parků v okolí. První pořádný výlet byl o prvním víkendu, kdy jsme se rovnou vydali do Cedar Rapids ve státě Iowa. Jak jsme se k tomu dostali? Po příletu jsme napsali Pam a Kenovi (naši bývalí soukromí učitelé angličtiny), že jsme přijeli do USA. Odpověď přišla během 30 minut, že to je naprosto úžasné a že musíme určitě přijet. Vždyť je to prý JENOM pět hodin jízdy autem. No proč ne, když je to vlastně za rohem a plnou nádrž našeho SUV naplníme za necelou tisícovku. Dobře jsme udělali. Víkend to byl perfektní.

Detaily všech jednotlivých výletů nebudeme rozepisovat tady, ale až někdy osobně během dlouhých zimních večerů. V tuto chvíli snad jen jeden zážitek z naší návštěvy Zoo. Marta rozhodla, že pojedeme do “Minnesota Zoo” ve čtvrtek odpoledne. Bylo krásně a přece tam nikdo uprostřed týdne nebude. To jsme bohužel netušili, že jsme se trefili do jediného dne, kdy byly všechny školy v Minneapolis zavřené, takže všichni haranti asi jeli do zoo. Jak to vypadalo ve frontě na lístky je vidět na fotce.

Trefili jsme tady opravdu nádherný podzim, kdy všechno hraje barvami. Řekl bych, že o dost více než u nás. A nebo jsme už chytli to jejich že je všechno naprosto great, excelent, cute, nice, apod. Je poměrně slunečno a dokonce jsme měli i pár dní přes 20 °C.

Uvidíme jak to půjde dále, každopádně se těšíme na další zážitky. Máme ještě co objevovat a už teď vidíme, že ten měsíc bude zatraceně rychle pryč…

Vybrané fotky na ukázku z našho amerického života jsou níže.

Bookmark the permalink.

Comments are closed.