Pracovní týden v Istanbulu

V rámci svých pracovních povinností jsem měl možnost se podívat do Turecka, konkrétně do Istanbulu. Protože jsem tam nikdy nebyl, byla to šance, která se neodmítá. Navíc na univerzitě dělají podobné věci jako já, což je taky příjemné. Kromě práce zbylo i pár chvil na prohlídku města. Tady napíšu pár řádků o tom jaký jsem měl z Istanbulu pocit. Pro přehlednost jsem si to rozdělil hezky na samostatné kategorie.

Univerzita:1

Tím nemůžu nezačít. Yildiz Technical University je jednou ze dvou technických univerzit ve městě. Univerzita to není malá. Celkový počet studentů je, jak jsem se dozvěděl, přibližně 40 tis. Naše univerzita Palackého má něco přes 20 tis. Lidi i studenti jsou celkem příjemní. V rámci svých povinností jsem měl nějakou výuku a prezentace pro studenty a kolegy vyučující. S angličtinou místních to obecně není moc valné. Co mě ale překvapilo je to, že starší generace profesorů anglicky skoro vůbec neuměla. To už studenti na tom byli většinou o trochu lépe (ale taky nic moc). Vstupy do kampusu jsou bedlivě střeženy a prochází se přes turnikety. Jak můžete vidět na fotce celý kampus je vlastně tak trochu vězení.

Doprava:

Doprava ve městě, a teď myslím tu automobilovou, je jedna velká zábava. Doslova. Kdybychom doprostřed křižovatky postavili českého dopraváka, tak mu během pěti minut vypadají všechny vlasy. Na motorkách se jezdí často bez přileb, zapnuté pásy jsem v autě viděl tak u 15 % lidí (ano, opravdu jsem to počítal). Není nic výjimečného, že skůtry jezdí po chodníku. Každý troubí, ale jak jsem během chvilky pochopil, tak to většinou není projev agrese, ale spíše aby upozornil, že třeba předjíždí z prava a k tomu jedním kolem po chodníku. Taky se tím většinou snaží v předu jedoucí auta popohnat, což k ničemu moc nevede. Jízda na červenou přes ucpané křižovatky mě pak už vůbec nepřekvapila. No a do toho se motají chodci, kteří si taky chodí jak chtějí, hromada prodavačů táhnoucí své vozíčky, atd.

Co funguje bez problémů a je levné, je místní MHD. Obrovské vzdálenosti v Istanbulu jsme překonával zejména metrem a tramvají. Levné a funkční.

Město jako takové:

Hezké. Tedy spíše bych řekl pro našince velmi zajímavé a neobvyklé. Mešity u nás moc k vidění nejsou a je to opravdu něco zcela jiného než v evropských městech západní evropy. Takže památky jsou fajn, lidi příjemní, ale jinak všude neskutečný bordel. Samozřejmě, že jako v každém velkém městě je zde hromada žebráků. Tady si berou na pomoc ještě děti (asi lidi pak více soucítí), nebo mají žebráci u sebe váhu a za malý “poplatek” se můžete zvážit. Odpadků hromada, všude k prodeji samá veteš. Po několika dnech ve městě jsem si udělal jeden výlet po Bosporském průlivu až k černému moři. Odtud malý výstup na zříceninu a zase zpátky.

Obchodníci a obchody:

Co k tomu napsat… Po týdnu v Istanbulu mi už to pěkně lezlo na nervy. Naháněči všude. Od všech jsi nejlepší friend a všichni ti dávájí special price onlny for you. Ze začátku je to zábava, pak už to leze na nervy. Nemohl jsem neminout věhlasný Grand Bazaar. Strávil jsem v něm asi hodinu a půl a je pravda, že jsem tam i nakoupil. Dokonce jsem měl jendu slabší chvilku a přemýšlel jsem, jestli nekoupit Martě šátek z pravého kašmíru. Prodavač mě přesvědčoval a dokonce mi ukazoval test ohněm. Ještě, že jsem rychle vystřízlivěl a raději koupil zaručeně umělý – ten jsem poznal i já. Smlouvání není problém. Koupit věc za polovinu nebo dva výrobky v ceně jednoho je standard. Kdybych se trochu snažil, tak by to šlo ještě levněji. Takže ještě koupit tradiční cukrovinky, čaj a je hotovo. Celý týden jsem se živil u místních fást fůdů. Dobrý kebap za cca 30 kč je prostě pohoda. Jednou jsem si zašel i na večeři. Podávala se výborná Černá pražma. K tomu piveško Efes a mohl jsem jít splných břichem zase na hotel.

Zhodnocení:

Istanbul se mi celkově líbil a jsem rád, že jsem tam mohl prožít jeden svůj pracovní týden. Je to specifické město, které je náturou hodně evropské, ale s muslimskou architekturou. Tak jako v žádném jiném velkém městě, ani tady bych ale žít nechtěl. Na můj vkus moc hluku, špíny, turistů a dotěrných prodavačů.

Bookmark the permalink.

Comments are closed.