Zpátky do lavic

24. 6. 2019

Píše se jaro roku 2018 a v té době začínám nahlížet na fotografii trochu jinak. Docházím do Brna za kamarádem, bývalým fotoreportérem Reflexu, pak přehazuji výhybku a v září 2018 začínám studovat fotografii u mého skvělého lektora Sváti Klesnila. No a pak nastává konec roku 2018 a já přicházím domů s odvážnou myšlenkou přihlásit se na Institut tvůrčí fotografie. Tento známý Institut je kvalitou srovnatelný s fotografickým oborem na pražské FAMU s tím rozdílem, že v Opavě je studium jen dálkové. Proběhla rodinná rozprava a bylo rozhodnuto – přihlásím se, to zvládneme. Ona ta myšlenka vlastně u mě nebyla vůbec nová. Přihlášku na ITF jsem držel v ruce už v roce 2003, ale ani jsem se neodvážil ji tam tehdy poslat.

Přijímací řízení je tříkolové – 1) talentovky (největší síto); 2) písemka skládající se ze samostatných čtyř písemek; 3) ústní pohovor. Počet přihlášených se pohybuje kolem 200 lidí. Samozřejmě jsem to vše chtěl dělat co nejméně na úkor rodiny. Bylo tedy jasné, že kromě rodiny a práce musí jít ostatní koníčky stranou. Žádný běh, žádné kolo, nic. Dobrovolně jsem se všeho ostatního vzdal. Dva měsíce jsem pracoval na souboru pro talentovky. Když mi přišly výsledky, byl jsem šťastný jak blecha – 47 bodů z 50 stačilo na dělené 6–8 místo. To jsem fakt nečekal. Super, jedeme dál. Asi bych se mohl začít učit. Jenže čím začít? Dějiny výtvarné kultury? Všeobecný přehled? Dějiny fotografie? Nebo snad technika? Času bylo málo (asi dva měsíce), udělal jsem si klasický výpočet, kolik dní mám na kterou část, napůjčoval knihy, vytiskl staré testy a šlo se na to. Večery jsem trávil v knížkách. Hlava mi už šla z toho všeho kolem.  Ani jsem se nestačil vzpamatovat a byl tu 10. červen, kdy jsem usedl do lavice s dalšími 65 lidmi a začalo se psát. Ústní část měla následovat dva dny po písemce. Během čekání mi komise připravila naprosto jasný infarktový stav, ale to je na delší vyprávění. Písemky jsem udělal, a dokonce ani ne vůbec špatně. Pohovor pak už byl docela příjemný, když pominu ten můj infarkt. 🙂

Nakonec už jen deset dní čekání, pár divokých snů a výsledek je na stole – Přijat na děleném 8 – 10 místě, počet přijatých 35. Samozřejmě obrovská radost. Takže od září začínáme s Adámkem studovat. Zatímco on tam ale bude muset chodit každý den, já si zajedu 2x za semestr na víkend na Horní Bečvu 🙂 Už se moc těším.

Bookmark the permalink.